Hledání sebe sama ...

Každodenní zažívání dejavu, znáte? I tak by se dalo říct špatnému psychickému stavu. Nelze se vymanit ze svých myšlenek, ze svého nitra a bojujete jen a jen sami se sebou.  A každičký den je to pořád dokola. To samé, neustále.

Nedokážete propustit pohyb myšlenkám, které by byly pozitivnější, které by zároveň umožnily plynule přijmout přítomnost a těšit se na budoucnost. NE! Takhle to nefunguje.

Bohužel, funkčnost myšlenek (dá-li se tak říci) v absolutně bezvýchodných situacích se nedá ovlivnit a především v takovém případě nějaká funkčnost snad asi ani neexistuje.

Myšlenky jdou "šejdrem". Mysl vás sžírá zaživa. Je to taková duchovní sebevražda.

O čem  tedy píši ? O tom, že pokud to přijde, to špatné období, kdy se kazí, co může, kdy si připadnete nejhorší na světě, kdy máte pocit, že jste úplně k ničemu, kdy se vám ráno ani nechce vstát z postele, mluvit, jíst, spát ani dýchat, tak je všechno najednou pasé. Veškerá snaha o to, mít se lépe je pryč.

Stále více se setkávám s lidmi, kteří nějak nedokážou přijmout ten fakt, že deprese je nemoc. Bohužel, nemoc ! Není to taková ta klasická "depka", ve které jsme se snad všichni utápěli v pubertě. 

Je to šílený stav, se kterým si nedokáži poradit. Nejhorší je, že si s ním neví rady ani příbuzní, kamarádi, lidé z okolí a kolikrát ani odborník. 

Já osobně jsem tak komplikovaná osobnost, že můžu s klidnou myslí říct ..

"NIKDO MĚ NEZNÁ, NIKDO DO MNĚ NEVIDÍ"

A zatím si budu stát, stůj co stůj ... 

Spousta lidí se mi snaží být oporou, podpořit mě v těžkých chvílích, ale ani ti  co si myslí, že jsou mi nejblíž, mi do hlavy nevidí a absolutně nemají šajnu o tom, nad čím a jak já přemýšlím, jaký mám myšlenky, co plánuju a neplánuju, kam chci cpát teď tu energii.

Troufám si říct, že ti co si myslí, že mě znají dobře, mi vidí maximálně tak na kraj ... dál ne .. 

Kolikrát se přistihnu při tom, že ani já sama sebe neznám .. a to jako vážně. 

Sama sebe dokážu v těchto dnech extrémně překvapovat. 

. ↓ Stále více na sebe pozoruji tohleto ↓ 

- nespavost

- noční můry

- bludy, halucinace (jeden den v práci na mě mečela koza, jakože vážne .. Nikolo už magoříš !)

- vyčerpanost

- únava (na druhou stranu už ne tolik - zvýšená hladina adrenalinu mi pomáhá k tomu neusínat)

- uzavřenost před okolním světem

- depersonalizace

- sociální vyčlenění 

- rozdvojené myšlení (s určitými lidmi se chovám nějak, mluvím nějak, cítím se nějak a s dalšími zase jinak - zkrátka nevím čím to je, a to je teď moji prioritou vyřešit, protože tímhle tím chováním jsem přišla o hodně, přišla jsem taky o svoji sebeúctu, hrdost a svoje zásady) 

- totální nechuť cokoliv dělat, ztráta chuti k sexu 

- plačtivost 

- přecitlivělost

- myšlenky o moji existenci 

Do příště se polepším a zkusím konečně sepsat i něco pozitivnějšího :-)