Dva roky plné štěstí (mylifestory 2/3)

(sepsáno 20.10. 2017, zveřejněno 22.3.2017


... kde že jsem to skončila? U plavčíka :-)

Rok 2o15

Byl to asi jediný můj vlastní popud v životě něco se sebou udělat, nesedět doma v koutě, zvednout se a začít ŽÍT !  po své první prožité opravdové depresi ..

Konečně mi došlo, že nicneděláním nevyřeším vůbec nic, naopak utápím se jen sama v sebelítosti a co? No nic, že .. absolutně jsem sociálně vypadla ze společnosti, svým destrukčním chováním jsem přišla o spousty lidí nebo minimálně jsem o ně přišla na chvíli.

Můj cíl byl jasnej, najít si kamarády, dělat něco co by mě bavilo a prostě jednoduše najít opětovnou chuť do života.

Poznala jsem tam skvělý lidi ..



Třeba tenhle komediant ! :)) Mám tě ráda Žufíno :)




Ke konci léta 2o14 jsem si všimla jednoho kluka, seděl u plavčíkárny, měl natažené nohy, a kouřil jednu za druhou, vypadal smutně, zklamaně, určitě se mu něco stalo, říkala jsem si tehdy ...

Víceméně to byl můj nadřízený, mladej kluk, ale já byla stydlín, takže nějaký ahoj u mě neexistovalo.

 Tak nějak se stalo, že směny společný jsme mívali čím dál častěji. Po létě jsem přestoupila na krytý bazén, který jsem si sama vybrala, shodou okolností to byl jeho mateřský bazén. Já tam šla proto, že je to klidnej bazén, kde se nic moc neděje a potřebovala jsem se tehdy hodně učit.

Takhle jeden den jdem s kámoškou Anetou na piiivo, a na zahrádce sedí Michal, taky strojník a s ním ten kluk, teď už vím, že se jmenuje Jirka. Přizveme je k sobě, respektive Aneta je přizve k nám, ona se s nima baví jedna báseň, já tam sedím jak idiot. Nakonec i já se nějak zapojím. Kluci už mají dost, chceme jít všichni domů, ten Jirka mi přijde jako idiot :o) I to Anetě řeknu.

 Další den

za mnou do plavčíkárny přišel Michal a ptá se mě, jestli po směně (odpolední) nechci jít dolů do strojovny na burčák :-)

ňami, ňami proč ne .. konečně konec směny, přesně 22:15, tak tedy jdu.

Není tam ale Michal a Jirka, jak jsem si původně myslela, je tam jen Jirka, ten kluk z venkovního.

Nevadí, dáme si burčáček a úplně krásně si povídáme, od 22:15 až do nevidím, máme se pořád o čem bavit, a navíc to není ani idiot, jak jsem si myslela, ukazuje mi odkud pochází, otevře mi hodně svoje soukromí, tím poznám, že to rozhodně není idiot, je to jen zklamaný kluk, který kope kolem sebe, chová se tak, jak by se nikdy normálně nechoval, což je taková přirozená obrana organismu a citů proti zklamání. Do toho začne hrát má oblíbená písnička ... ↓

Nádhera. Pak přijde s nápadem, že bychom si mohli jít zaplavat, já jsem v tu chvíli naivní? a jdu. Je to skvělej nápad, nikdy jsem nic tak šílenýho nedělala. Nemám samozřejmě plavky.  Tak jdem plavat, plavem jen ve spodním prádle , je to skvělý, ale Jirka se ke mně nějak nápadně přibližuje a cosi na mě zkouší (je mi teda děsná kosa, úplně šílená, ptá se mě, jestli je mi zima, jooo ale já stejně tvrdím, že ne :) )  , jo líbí se mi, ale tohle já neudělám, taková nejsem, beru všechny svršky co mám rozházený kolem bazénu a utíkám ve tři ráno pryč a ještě stihnu při loučení narazit do dveří. (dodnes mi říká, jak to na něj zapůsobilo a jak to bylo roztomilý).

Doma si všimnu, že nemám kalhotky, shit!!!
Není to, jak se zdá, jak jsem byla celá mokrá, sundala jsem mokrý kalhotky, a nechala je tam ležet, bylo léto, tak jsem nandala jen kraťasy a utekla domů, ať nejsem v tom mokrým.

Pořád na něj ale myslím, pořád neustále, den co den, kurva, co se to semnou zase děje ...

Domluvíme se spolu na pátek na vínko,  u něj doma ( víno nepiju, proč sem to dohajzlu odkejvala)

Jdeme na vínko, neskončí to jen u vínka, že .. ale taky mi důrazně řekne, že všechno bez citů, já už šíleně zakoukaná zase všechno odkejvu. Klasik.

Přijde jedna věc, kterou mě šíleně zklamal, ale nepřísluší mi o tom mluvit, takže si ji budu muset nechat pro sebe. I když bych tím vysvětlila spousty věcí, hlavně to jak jsem byla ze začátku žárlivá a hrozná.

Jsem zamilovaná .. ne, achjo .. do kluka, kterej mě má jen jako hračku .. hračku do doby, než se zlomí, netrvá to sice dlouho, ale zase, proč .. myslím na něj, myšlenky na to, že to bude "jentak" mě bolí, rozum mi velí "nechej toho", srdce ale stojí proti všem zásadám. Jak jinak dám na srdce.

Jak jsem psala výše, netrvá to dlouho, a jeho city ke mně také nejsou na bodu mrazu ... 

 Aktuálně jsou to dva a půl roku, co jsme spolu. S čistým svědomím a vědomím mohu říct, že nikoho jsem nikdy nemilovala víc ! Že nikdo nikdy pro mě neudělal víc.

Jirka je člověk, který i po počátečních peripetiích mě vysekal ze strašných problémů, který mi vždy naslouchal, poslouchal, poradil, inspiroval a povzbudil. Vždy mi byl oporou, ve všem co jsem udělala mě podporoval. Pomáhal mi opravovat na chatě věci, v osobním životě co se týče rodiny, finančně, morálně,  je prostě skvělej, dokonalej, velice vyjímečnej člověk. Takových jako je on za život potkáte děsně málo. A když už potkáte, VAŽTE SI JICH !!!

současnost

aktuální

Vzpomínky, které s Jirkou mám mi taky NIKDY NIKDO NEVEZME, i když by sebevíc chtěl. NIKDY !! Jirka je osoba, která mi neuvěřitelně zasáhla do života. Která mě šíleně ovlivnila, myslím, že v dobrém slova smyslu. A i když jsou tu řádky a písmena neomezeny, nejde to vyjádřit, jakou k němu cítím úctu a vděčnost. Vděčím mu za spousty věcí například za to, že z chodící trosky udělal normálního člověka, jak rád říkává "pracoval jsem na tobě dva roky" .. a ano zapracoval, udělal z holky, která byla shrbená s nulovým sebevědomím a nedůvěrou ke všem lidem a celému životu osobu, která i trochu toho sebevědomí nabrala, naučila se komunikaci, naučila se více otevírat lidem, kteří za to stojej, naučil mě víru, víru v lidi, v sebe sama. Už se tak nebojím všeho a všech.

Tolik jsme toho spolu zažili: ať už to byly víkendy u jeho rodičů, když mě vzal poprvé na rozhlednu a chtěl předemnou dělat machýrka a přelízal na vnější stranu, málem jsem pukla strachy o něj.

Když mě vzal na skálu, kde jsme sbírali trilobity, jeli jsme tam na kolech .. vzal mě až nahoru a já z lásky k němu, která ještě tehdy vyřčena nebyla, překonávala strach z výšky, kdy jsem lezla po stěně skály a viděla tu propast pod sebou, jen kvůli němu, pak jsme vyřezávali do stromu počáteční písmena našich jmen.

Když jsme chodili na houby, jezdili na babetě a pincku a dávali si závody.

Když jsme byli u nás na chatě a spravovali udírnu, topeniště, zase chodili na houby, grilovali, přizvali kamarády a zažívali tam spousty srandy.

Když jsme ještě bydleli odděleně, já chodila k němu, v noci jsme si dávali pravidelně kuřecí s nudlema, když mi byl oporou a držel mě, když jsem měla šílenou teplotu po směně.

Když mě držel a táhl pryč na směně, když mi jakási Romka řekla, že jsem zkur*ydcera ..

"Nikčo, jsi ve službě, mysli na to" ..

jdeme běhat !

Když jsme byli na výletě v Litomyšli, podívat se na jeho bráchu jak hrál futsal :-)

Když jsme se chodili dívat do Třebové na venkovní fotbaly.

Když mě brával ve Třebové do mé oblíbené cukrárny na ooobr indiánka.

Když mě seznámil se svými kamarády, kteří jsou stejně skvělí jako on.

Když jsme jezdili do Boršova na fotbal, kterej byl jak ze seriálu Okresní přebor.

Když jsme jezdili na Pálavu, a já byla králíček Duracel po létajících jelenech.

Když neustále poslouchal moje výlevy ...

Když mě v době studií musel pořád z něčeho zkoušet, protože já přece nikdy nic nevěděla a neuměla, to většinou tak šprti říkávají.

Když s tatíkem přijeli na moje předávání diplomů a byli tam prostě se mnou.

Když mi vždy říkával "to zvládneš"

Když mi říkával jsi silná ...

Když mi říkával "Bojuj"

Když mi říkával "Všechno bude dobrý" ...

Když zvládal moje výbušnosti líp než já.
Když poslouchal moje žárlivý scenérie ..

Když byl prostě vždy při mě ..

Když to se mnou myslel vždy jen dobře ..
Když myslel vždy prvně na mě, a pak až na sebe ...

Byl se mnou v každém nezdaru, ať už to byla neúspěšná zkouška, nebo na poprvé neudělání plavčického kurzu.

Jak jsem psala výše, nejde slovy popsat, co mi všechno dal do života, co pro mě všechno udělal, čím mi byl, je a vždy bude!

Měla jsem to štěstí konečně v životě, že jsem potkala někoho, jako je Jirka, protože víc takových Jirků za život nebude.

Už nikdy, nebude ..

Tolik ponaučení do života, tipů a rad co mi dával. Všechny činy, oběti a slova, co byla od něj mířená ke mně, ... jsem si jistá tím, že mě má rád především jako člověka. On mě zná úplně nejlíp. On ví ..

Skrz naskrz. Do hloubky. Vím, že v životě na mě nezanevře, přála bych Vám všem opravdu od srdce, kterým je podobně jako mně, aby jste měli alespoň takové štěstí jako já, a měli kolem sebe někoho, jako je Jirka.

Protože je to právě on, kdo mi dává nebo se o to snaží dávat mi sílu do dalšího fungování, do dalšího života, snaží se mě motivovat, nakopnout, dodat mi nějakou tu energii, pomáhá mi hledat smysl života dalšího.

Kdo neustále hledá řešení, terapie, kdo neustále zkoumá všude možně, jak se chovat k člověku, který trpí depresemi ...

Kdo má se mnou tu největší trpělivost, nervy ...
Kdo obětuje sám sebe pro mě.

To je láska .. to co přináší oběti .. :(

Nikdy Jirkovi nezapomenu nic, co pro mě udělal, čím mi byl a čím mi je. 

Nedokážu prostě vyjádřit to všechno, možná proto se tu neustále dokola opakuju.

Ty dva roky, které jsem s ním prožila byly dva nenahraditelný roky, dva nejšťastnější roky, dva roky plné radosti a štěstí. Plné lásky. Plné poznání.
Většinu mého života bych vrátila a kdyby se mě někdo zeptal, který čas bych v životě nevrátila, byly by to právě tyto dva roky s ním ...

DĚKUJI ZA VŠECHNO!