Jaká jsem byla, jaká jsem a jaká bych chtěla být

Chtěla bych se v tomto článku zaměřit sama na sebe, vzpomenout si na to, jaká jsem byla, jaká jsem teď a co bylo příčinou toho, že jsem se změnila. 

Jako malá jsem byla klasicky akční dítko, které si rádo hrálo na pískovišti s bábovičkama, vyrůstala jsem na sídlišti a rozhodně bych neměnila. Měla jsem tam spousty kamarádů, neustále jsme jen lítali po venku. Měla jsem opravdu skvělé dětství a velice ráda vzpomínám. 

Po smrti mé nejmilovanější osoby jsme se přestěhovali víceméně do centra, já začala závodně plavat, takže ani moc času na staré kamarády ze sídliště nebyl čas. Ano, jezdila jsem za nimi, ale pomalu a jistě se doba návštěv prodlužovala a prodlužovala až úplně vymizela. Bohužel, i moji mladší kamarádi dospívali a měli své životy. 

S plaváním jsem ze začátku bojovala, co si budeme nalhávat, excelentní jsem v něm nebyla a dělala jsem ho jen proto, že jsem zjistila, že dědeček ho také dělal. Postupem času mi ale nějakým způsobem přirostlo k srdci a postupně mě začínalo i bavit a v neposlední řadě i jít :-)

Za dva roky jsem vyhrála své první mistrovství v dálkovém plavání na 5 kilometrů, poté i 10 a 20 kilometrů. V jednom roce tři zlaté, ty byly tam nahoru pro něj. Byl by na mě pyšný. I rodiče na mě byli pyšní. Byl to skvělý pocit, měla jsem  neskutečnou radost, byla jsem stále ještě při zemi. 

Bohužel, mi poté v plavání vycházelo, co jsem chtěla, co jsem si vysnila a co jsem si představovala. Moje sebevědomí stoupalo výše a výše. Aniž bych na sobě tehdy něco pociťovala, postupem času se ze mě stala namyšlená holka, kterou zajímalo jen plavání, jak se líbit chlapům, hrát si s city kluků a v neposlední řadě, a to věřte mě mrzelo a upřímně mrzí nejvíc, jsem velice ráda a s oblibou ponižovala ostatní, kamarádky a kamarády, kteří mi v té době ještě zbyli, jsem ovlivňovala, tak aby uposlechli mé názory. Názory, které byly absurdní, hnusné a arogantní. Milovala jsem ponižování, urážení, vysmívání se ostatním. A vězte, že na to opravdu pyšná nejsem ...

Když si vzpomenu na tuto etapu života, je mi ze sebe totálně na blití. Ale fakt totálně. Musela přijít zákonitě situace .. karma .. boží mlýny melou .. 

O rok později jsem úplnou náhodou zjistila, že mám nádor v noze, holenní kost. Bez nejasných výsledků, nic moc prognózy.

Punkce, výškrab .. tohle všechno mě čekalo. Já v té době ještě nafoukaná jak horkovzdušný balón jsem chodila domů, naši doma brečeli, nechápala jsem proč. Pochopila jsem až tehdy, když jsem přišla ve volné hodině domů, rodiče doma nebyli a já tam našla otevřenou knížku, kde byl článek o nádorech v kostech. Dočetla jsem se, že většina případů končí amputací, pokud je to málo rozlezlé, v horším případě procenta na vyléčení cca 2%

V takových chvílích, když je Vám 19 let se  začne otáčet celý svět. Přemýšlíte pouze nad tím, proč, proč já. Já ještě nechci. Odpusť mi Bože všechno zlé, co jsem kdy udělala.

Moc dobře jsem věděla, že si nic jiného nezasloužím než utrpení. Můj dosavadní život byl v trapu a já se z minuty na minutu změnila. Jedna informace, která mi změnila celý život. Obrátila jsem se, pochopitelně ze začátku jsem trpěla sebelítostí, postupem času sebeobviňováním.

Nádor byl nakonec nezhoubný. Podstoupila jsem dvě operace, musela víceméně přerušit studium a sebralo mi to hodně sil. Přišla jsem o to nejmilovanější, co jsem měla do té doby, o plavání. Veškerý sport mi doktoři zakázali. V jednu chvíli se Vám zbortí celý svět. Neberte mi, to co miluju ! Prosím ..

Do nemocnice jsem odcházela jako namyšlená fiflena, ale opouštěla jsem ji jako úplně nový člověk. Znovuzrozený. 

Nedalo se nic jiného dělat. ... 

Musela jsem skončit. Byla to rána a šok. Nechtěla jsem, musela jsem. 

Člověk si musí namlátit držku, aby procitl .. To je přesně můj případ. I když možná až moc vyhrocený. 

Spousty skvělých vzpomínek mi  ale zůstalo, a ty mi nikdo nikdy nevezme!!! 

Do budoucna bych ráda byla "optimální". Ani ne velké ani ne nízké sebevědomí. To bohužel zatím neumím. Buď anebo, ale jdu si za tím, že se to naučím, naučím se žít. Protože si myslím, že si to zasloužím. 

Read More